HISTORIE
Důležité milníky sboru
Počátky sboru a počátky 20. století.
Úplné začátky
Historie sboru dobrovolných hasičů v Říčanech se začala psát v sobotu 13. června 1874. Jeho založení pak bylo potvrzeno valnou hromadou, která se konala již 11. července. Bylo to na rok přesně deset let od založení prvního českého dobrovolného sboru ve Velvarech. Již v prvním roce měl tento spolek 36 členů činných a 11 přispívajících. Sbor byl organizován ve třech odborech. I. odbor pro hájení lidí a majetku. Tito muži byly zpravidla na nejnebezpečnějších místech. Hasili samotný požár a zachraňovali lidi. Poté byl II. odbor, který měl za úkol obsluhu stříkačky a přivádění vody. Nakonec tu byl odbor III., ten měl za úkol střežit zachráněné a zachovat pořádek a kázeň v místě požáru. Cvičení mužstva se konala pravidelně 3-4x v týdnu za řízení cvičitele pražského sboru pana Tůmy. Právě pražský sbor měl velkou zásluhu za výcvik dobrovolného hasičstva na venkově. Jejich zdatnost a platnost mohl sbor ukázat zhruba čtrnáct dní od začátku výcviku. Po úderu blesku totiž začala hořet stodola. Ironií osudu bylo to, že stodola patřila jednomu ze dvou starších města, kteří hlasovali proti založení sboru. I přes to sbor fungoval při hašení na 100%.
Již v tomto prvním roce trvání měl sbor v majetku 2 čtyřkolové ruční stříkačky, 1 přenosnou, 1 voznici, k tomu 450 metrů hadic a dostatek hasičského nářadí. V následujících letech zasahuje sbor u několika událostí ročně. Za zmínku stojí například požár v Mnichovicích, kde v roce 1877 hořelo hned několik stavení najednou. Často se pak konala cvičení sboru a ku příležitosti 10tého výročí se přidala i večerní taneční zábava. Ano, již v této době byly hlavními pořadateli kulturních akcí právě hasiči. Již v prvním roce trvání sboru říčanští hasiči pořádali divadelní představení nebo první hasičský ples v Říčanech, který pořádáme tradičně dodnes. V dubnu roku 1885 je na valné hromadě sboru navrhnuto přidat se k župě Českobrodské nebo Černokostelecké. Nakonec se zakládá župa domácí, tedy Říčanská. V průběhu několika let se do župy přidali okolní sbory Všechromy, Tehov, Uhříněves, Průhonice, Čestlice, Mnichovice, Mirošovice, Kunice, Modletice, Kolovraty, Královice a Běchovice.
V roce 1894 sbor připravoval oslavy dvacátého jubilea svého založení. Při té příležitosti se má konat veřejné cvičení, kde se sboru předá hasičský prapor. Postupně se také navyšuje počet sboru v říčanské župě. V roce 1896 se jednalo o 17 sborů se 440 členy. Ve stejném roce zasahoval sbor ve Světicích u dvanácti požárů, které zapaloval nějaký mladý muž. Jednu trpkou zkušenost zaznamenal kronikář o požáru v obci Květnice. Sbor přispěchal k požáru, který zachvátil již 3 usedlosti a to s oběma stříkačkami. Místní občané odešli klidně domů a tak se nedostávalo lidí k čerpání vody ručními stříkačkami. Když se požár nedařilo lokalizovat, museli hasiči o půlnoci znovu zvonkem povolat obyvatele obce. Ráno pak po zdolání požáru, nebylo v této rolnické obci možno sehnat koně k odvezení stříkaček a znaveného mužstva do Říčan.
Začátek 20. století
V roce 1902 se rozhodne zřídit samaritánské oddíly pro ochranu hasičstva při úrazech u požárů. V roce 1906 pak osmi členům říčanského sboru udělil císař a král František Josef I. medaili za nepřetržitou hasičskou činnost po dobu 25-ti let. Říčanský sbor se neustále rozrůstal. Tentýž rok měl již 65 členů činných a 84 přispívajících. Rozrůstala se také župa, která měla již 31 sborů. Díky tomu je přikročeno ke zřízení 4 okrsků: Běchovického, Průhonického, Říčanského a Mnichovického. V následujících letech dochází k zakládání dalších sborů v okolí. V roce 1909 byl založen sbor v Kuří, 1911 ve Strašíně a 1912 v Radošovicích. Po několika letech začala válka. Muži ve věku 18-50 roků byli povoláni do války. Zajímavé je, že po dobu války není v kronice zaznamenán jediný výjezd k požáru.
Prvního ledna 1922 došlo ke sloučení centrální Prahy s 37 městy a obcemi, které ji obklopovaly a vznikla velká Praha, hlavní město republiky. Přibyly vesnice, lesy, továrny i zemědělské statky. Svými delegáty se náš sbor účastnil také přivítání prezident osvoboditele T.G. Masaryka v Praze. Po dobu následujících let se náš sbor aktivně účastní všech župních sjezdů. V roce 1922 navíc oslav 40-ti let sboru v Mnichovicích. Nechyběla ani pravidelná cvičení i ostré zásahy. Hrdinský čin si sbor připsal při zásahu v hostinci v Květnici. Když se totiž hasiči vraceli z požáru v Dobročovicích, zpozorovali další požár v hostinci v obci Květnice. Nic netušící tanečníky na požár upozornil až náš hasičský sbor, který je následně evakuoval. Pan hostinský přistoupil ke stříkačce a pravil: „Nebudete-li dobře hasit, vezmu si hasiče jiné“. Jindy byl oheň zpozorován ku Praze. Cestou se zjistilo, že hoří v Měcholupech a naši přijeli k požáru v době, kdy nejbližší sbory nebyly schopny ani k provádění záchranných prací.
V roce 1924 se ku příležitosti 50-ti letého výročí od založení dobrovolného hasičského sboru v Říčanech konal župní sjezd. Program začínal již ráno, kdy došlo k vítání sborů, valné hromadě s následným přátelským obědem a odpoledne se cvičilo. Večer pak probíhala taneční zábava. Sbor měl v té době 72 činných členů, 104 přispívajících a 4 čestné. Říčany pak měli 339 čísel popisných s 3066 obyvateli. Vzhledem k narůstající četnosti zásahů si sbor dává žádost o zmotorizování dvouproudní stříkačky.
V roce 1926 je od firmy inž Ebert-Praha zakoupena motorová stříkačka značky “Ebert-Delahay” i s příslušenstvím za 50 000 Kč. Tolik peněz sbor neměl a tak došlo ke sbírce, ve které se vybralo 8000 korun. Další peníze dalo město, něco sbor a zbytek (30 000 korun) si sbor s ručením města půjčil. Motorová stříkačka byla zastupitelstvem slavnostně předána sboru v neděli 22. května 1927. V rámci předání bylo v plánu cvičení, proslovy, veřejný koncert a večer zábava v sále. Tu ale přeruší nahlášený požár stodoly. Hasičský sbor byl na místě do deseti minut. Ihned začal hasit dvěma proudy vedoucími z motorové stříkačky. Po uhašení požáru zábava pokračovala. Tak byla hned první noc pokřtěna!
Druhá světová válka
První problémy ale i výhry zažívá sbor při druhé světové válce. V roce 1940 byl náš sbor komisí uznán schopným k výkonu služby v tzv. opěrném hasičském bodu. Ustanovil čtyři družstva o celkovém stavu 36 mužů. Ti byli zproštěni povinnosti práce v říši. Za to museli v případě vyhlášení poplachu nastoupit do 15 minut a být připraveni k zásahu. Bohužel cílem třetí říše byla likvidace národa a germanizace. Spolky a organizace byly u nás likvidovány a potlačovány. Naštěstí se tyto změny a potlačování nedotýkali sborů dobrovolných hasičů. Dokonce bylo vydáno ustanovení, kde se píše o převedení veškerého hasičského majetku do vlastnictví obce. Ty se budou starat o opravu a údržbu. Na “eventuální nechutenství” bylo také pamatování. V případě nedostatku hasičů může obec jmenovat členy povinné. Nedostavení se bez řádné omluvy se trestalo pokutou nebo dokonce vězením. Nelze si divit, že zájem o činnost upadá, schůze jsou špatně navštěvované a jednatelské roční zprávy za republiky běžně několika stránkové nyní nedosahují ani půl strany. Po více či méně nucené činnosti se soustředí členové spíše na práci s technikou. Po motorových stříkačkách přicházejí do požární služby i automobily. Velitelství sboru ale odmítá koupi nákladního automobilu, jako již mají jiné sbory, ze dvou důvodů. Jednak jsou v Říčanech k tomu schopné automobily tři a dosud byl některý vždy k dosažení a za druhé pro nepraktičnost takových automobilů. Není na ně možno naložit vše a bz připoutání je jízda pro mužstvo nebezpečná. Proto se s koupí vyčkává na vhodný automobil. To znamená, aby se dal přestavět pro potřeby přepravy osob a nářadí. V červenci 1941 byl skutečně zakoupen starší automobil Praha – Grand. I nyní náš sbor prokazuje potřebnou dávku rozvahy a nepouští se hned do jeho přestavby. Dopravní vůz pro mužstvo na koňské spřežení je prodán a usneseno vyslat bratra Antonína Churáčka, bývalého dlouholetého velitele sboru, do Prahy. Tam ať hledá mezi vozy požárního sboru vzor, který by vyhovoval. Byl úštěpný. Sami členové sboru podávají v srpnu zprávu o rekonstrukci karosérie. Pustili se do toho, když zjistili, že firmě by to trvalo tři měsíce. I s opravami stála “Granda” 25 389 Korun.
V roce 1944 umírá Václav Kamler, jemuž v lednu bylo 85 roků a 64 z nich zasvětil hasičství. Až do roku 1939, tj. do svých 80-ti let, vykonávaol funkci župního starosty a ani potom “nebyl odejit do penze”, byl jmenován čestným starostou župy. Župy, která od roku 1932 nesla jeho jméno. Mohl se pyšnit řadou čestných uznání, vyznamenání a medailí. Jmenuje se po něm i ulice v Říčanech. Ulice Kamlerova se nachází nedaleko Masarykova náměstí.
Říčanský protipožární opěrný bod vyjíždí k zásahům do stanoveného obvodu včetně části Prahy. Koncem roku 1944 a počátkem roku 1945 nastupovala pohotovost 2-3x za noc. Nebyli však už povoláni k žádnému výjezdu. Konec války se blížil.
Doba poválečná - první polovina 20. století
Třetí republika
Politické strany obnovily svoji činnost. Dekretem prezidenta republiky 81/1945 o některých opatřeních v oboru spolkovém byl v podstatě oprášen zákon 134/1867. Spolky německé a maďarské byly rozpuštěny. Němci odsunuti. 7. srpna 1945 zahájil schůzi našeho sboru velitel Václav Kuchař, vzpomněl osvobození, přinesených obětí, vyslovil radost, že mezi námi, hasiči, nevyskytl se žádný, který by se prohřešil na své národnosti a vlastenecké cti a nabádal k práci, která již není nařizována, ale skutečně dobrovolná. Rovněž okresní hasičská jednota rozjíždí činnost, na 12. srpna svolává do restaurace U labutě v Říčanech valnou hromadu. Je zahájena v 9:15 hodin a nejkrásnější referát přednáší bratr Procházka, organizační referent sboru. Poslechněte si alespoň krátkou část:
“Idea hasičská, oduševnělá vznešeným úkolem lidství a bratrství, zasvěcená lásce k bližnímu, ochraně majetku a zdraví lidského, je to krásné, co povznáší člověka, jenž toto zářivou myšlenku vyznává. Však co platno nadšení a síla, když určitě musí přijít konec všeho, nebylo-li by následovníků. Neboť i pramen, nemá-li posily, vysychá. Je nám třeba mladých sil.”
O významu hasičstva hovoří zástupce Národního výboru p. Štička též jednatel sboru. Vzpomíná zásluh na poli národního i veřejného života a dotýká se skromnosti našich bratří: “je třeba o své práci více mluvit, psát o ní do časopisů, jak to činí i spolky pro veřejnost méně významné”.
Sbor má v tomto roce 53 členů a to 44 mužů a 9 žen, v roce 1948 61 členů, 48 mužů a 13 žen. Přírůstek tedy není přiliž veliký.
Od roku 1946 vyvíjí náš sbor mimořádné úsilí za účelem získání výkonnějšího stroje. 2. dubna se v tomto smyslu obrací na firmy R.A. Smekal – Slatiňany, Stratílek – Vysoké Mýto a Českomoravské strojírny Korbel – Daněk, Praha Libeň. ČKD neodpovědělo a firmy R.A. Smekal a Stratílek zasílají nabídky na stroje o výkonu 800 litrů za minutu. Firma Ing Ebert – Praha VIII. vyzívá k osobnímu jednání. Požadujeme opravu staršího stroje jejich výroby, který nám slouží od roku 1926 a po dobu opravy žádáme zapůjčení jiného stroje. V tomto směru jsme se nedohodli (v roce 1948 opravují stroj bratři Steinbauer, Beneš a Málek). Zato jsme se dohodli ohledně stoje nového. Přestože se v té době v republice silnější stroje nevyrábějí, 21. června objednáváme dvoukolovou motorovou stříkačku, k jejíž zrekonstuování si sami obstaráme starší 6-ti válcový motor oi síle 50-60 Hp a firma montuje čerpadlo o výkonu 1600 litrů za minutu. (Pro představu tehdejší průměrná čerpadla měla výkon 800 litrů za minutu – jak jste se již dozvěděli výše. Naopak naše dnešní cisterna má výkon 3000 litrů za minutu.) Náklady jsou určeny mezi 60 a 70-ti tisíci Kčs. Ale kde na to vzít? Část pokryli občané města a zbytek dodal sbor. Ovšem realizace nebyla snadná. Teprve v březnu 1947 se podařilo sehnat vhodný motor (jeep willis, 48 Hp) a dodat jej firmě. V dubnuse na členské schůzi dozvídáme radostnou zprávu, že nový stroj je konečně doma. V Hasičských rozhledech č. 10/48 je v článku “Zdařilá zkouška stříkačky” popsáno převzetí a předvedení stříkačky, které se odehrálo na Marvánku. Autor článku je jednatel sboru Antonín Štička (vzpomeňte na schůzi 12. srpna 1945 U labutě). Vzhledem k tomu, že toto spadá do doby, kdy většina sborů shání výkonnější stroje, upoutal na sebe článek pozornost.
Hasičská zbrojnice
Sbor se také snažil získat patřičné místnosti. Za podpory MNV jedná s náboženskou obcí židovskou v Praze o pronájmu modlitebny na náměstí č.p. 6. Po dopisech Národního výboru na Židovskou obec ze dne 11. ledna a 17. března 1947 se koná první členská schůze v nové spolkové místnosti na náměstí č.p. 6. Konečně jsou pohromadě spolkové místnosti, garáže a sklady sboru. Bylo 1. dubna 1947 a objekt nám k plné spokojenosti (po nezbytných staveních úpravách) sloužil až do doby po roce 1989, do restitucí. O tom ještě bude řeč. Již 30. dubna na další členské schůzi žádá starosta, aby jak okresku, tak i Okresní hasičské jednotě bylo dovoleno pořádat schůze v našich místnostech a umístit zde archiv, což bylo jednomyslně schváleno. Tak se nová “hasičárna” stala domovem požární ochrany nejen v Říčanech, ale i v celém okrese. Zde umístěná siréna umožňovala vyhlašovat poplach v případě nutnosti zasáhnou proti požáru.
Mládež
Na členské schůzi 1. července 1947 je přijat za člena Stanislav Málek. Ten potom stojí u zrodu dorostenecké komise při Okresní hasičské jednotě a hned také formuluje mládež při našem sboru. Prvních devět dorostenců zve 6. prosince do “seznamovací schůze” ve spolkové místnosti. Počet dorostu i žactva dále roste a když St. Málek v srpnu 1948 odchází na vojnu, zanechává zde 14 dorostenců a stejný počet žactva. Pro sbor byla nová mladá krev velmi vítána, jelikož si již od roku 1945 v dopise stěžovali MNV, že není, kdo by v hasičských myšlenkách pokračoval.
Únor 1948 - nejsme hasiči, jsme požárníci
Po roce 1948 se situace v republice výrazně změnila, vlády se ujímá Komunistická strana Československa. Ústavní zákon 150/1948 a zákon 68/1951 praví: “k obstarání věcí veřejných a k uplatňování svých demokratických práv vytváří lid dobrovolné organizace, zejména politické, odborové, družstevní a kulturní, organizace žen a mládeže a rorganizace tělovýchovné k upevnění lidově dekokratického zřízení a výstavbě socialistmu”. 1950 je z naší činnosti vyčleněna samaritánská služba a přechází pod Československý červený kříž. Požární ochrana je svěřena národním výborům, odborný dohled náleží ministerstvu vnitra. 1951 hasiči ustanovují Československý svaz hasičstva, vznikají místní jednoty, nemají už starosty, ale předesdy. 1953 po další reorganizaci je Svaz čs. hasičstva přejmenován na Československý svaz požární ochrany (požární ochrana, dle Sovětského svazu: požarnoje dělo). Jsme tedy požárníci. Prý nejen hasí (jako hasiči), ale hlavně požárům předchází. Dále bylo odvozeno, že slova protipožární i protipožárník by byla v češtině neústrojná a zbytečně komplikovaná To těm, kteří tvrdili, že požárníci požáry zakládají. A podle smyslu je každému Čechovi jasné, že požárník požár hasí a zakládá jej žhář.
Počet výjezdů k požárům 7, toho se účastnilo 78 členů. Cena zachráněného majetku 300 000 Kčs. Kromě požárů členové odpracovali při cvičeních 288, školení 256, brigádách hasičských 146, žňových hlídkách 180, požárních hlídkách 16 a sběru surovin 70 hodin.
V roce 1949 hasičský sbor Uhříněves žádá zapůjčení dopravního vozu Peugeot (píší Pežot). Bratr Macháček připomíná, že vůz není schopen provozu, stojí před nutnou opravou bočnic a zadního čela (členové provedou sami). 1950 se dozvídáme, že na tento vůz je zakoupena plachta. Nesloužil pouze hasičům, ale i členům cech Petrova. Na příkaz MNV byl použit k dopravě ryb. Protesty některých členů neutišilo ani 500 Kčs, které byly od spolku rybářů proplaceny “za odvoz kontingentu ryb”. Ke konci roku 1952 byl motor generálkován, když předtím byla k autu zřízena “pumpa” (stříkačka). Stejně tak ke “Stévru” (Stoewer – německá firma vyrábějící automobily). Tento vůz získal sbor jako trofejní vrak po válce. Sice byl požadavek na nové auto, ovšem kde ho vzít, když nová auta potřeboval hlavně průmysl a stavebnictví. Dřevo tenkrát obstaral bratr Steinbauer, plech br. Kočí – ten zanedlouho odešel na vojenskou prezenční službu a v práci pokračovali Steinbauer, Macháček, Smolík a Beneš. Práce je skutečně nad síly několika nadšenců a v dalších letech se proto sbor snaží jednat s firmou. Volba padla na p. Ondráčka z Mnichovic. Kompletní karosérie v ceně 40 000 Kčs. Auto dokončil na podzim 1952, i když někteří jeho práci kritizovali. Nemůžeme se divit, že chtěli mít na auto spolehnutí. Při jejich práci se nejednalo o dopolední čaj, ale o těžkou a chvatem stiženou práci. To nám dokládá požár v Klokočné, kam byl náš sbor povolán. Zřejmě došlo k několika zraněním a velitel Kuchař volá hlavně po ukázněnosti. Ani velení sboru nemá patent na rozum, neboť až po lesním požáru v roce 1950 je vybavení zbrojnice rozšířeno o 4 sekery, 6 lopat, 4 obloukové pily a 2 pily kaprovky. Ani ženy, členky sboru, se nevyhýbají boji proti červenému kohoutovi. Je ustanoveno družstvo žen, do funkce strojmistra zaučuje br. Steinbauer sestru Flaškovou.
Místní národní výbor je požádán o vydání zákazu parkování všech vozidel v prostoru před zbrojnicí (r. 1950 – skutečně). I tyto nedostatky bránící rychlejšímu zásahu jsou ústy velitele uváděn jako rozhodující při požáru kina, v nynější Sokolské ulici proti pozdější poliklinice OUNZ. 21. prosince v 16:25 hodin je hlášen požár, za 7 minut náš sbor vyjel. Zasněžený a kluzký terén, vodní zdroj vzdálen 520 metrů. Vůz se musel vrátit do zbrojnice pro dovybavení hadicemi. Útok byl veden třemi proudy C. Dojely i sbory z Uhříněvsi, Kuří, Světic a Voděrádek. Příčina požáru: buď nepořádek v blízkosti kamen nebo zazděný trám v komínu. Nikdo neutrpěl zranění. Půlka budovy lehla popelem a ani při dalším zásahu se sbor zrovna nevyznamenal. MNV ho požádal o vyčerpání vody při opravě kanalizace, ovšem oba čerpací stroje “nebyly způsobilé sací činnosti”. Tak už to bývá, stejně jako dospělý člověk vzpomínající na školní docházku si vybaví spíše okamžiky nedostatečných a pohlavků, než kdy byl připraven výborně. I nám se dochovaly některé případy ne příliš dobře provedenýé (i když ne vždy vinou hasičů), zatímco ta většina úspěčných záchranných prací je v zápise odbyta pochvalnou vzpomínkou velitele, že “družstvo pracovalo sboru ke cti”. A máš to, zapisovateli. Můžeme na to jít i z druhé strany. O dobrém jménu našeho sboru svědčí i to, že okolní sbory se na něho obracely se žádostí o převzetí pohotovosti v případě vlastní nepřítomnosti. Například sbor Uhříněves, když odjel na zájezd do Slezka.
V březnu 1952 náš sbor vypomáhá v Radošovicích při požáru auta. Kolektiv sboru je stmelen, funkcionáři řádně veden, technika díky obětavé práci členů akceschopná, zdá se tedy vše v pořádku. Ale sbor neusíná na vavřínech. V roce 1952 schůzuje opět v místnostech staré pošty na náměstí, zatímco v požárním domě č.p. 6 (naproti kostelu) jsou zahájeny adaptační práce. Dole garáže, v patře schůzovní místnost – velká a malá zasedačka (celé patro bylo dobudováno) a ještě bytová jednotka pro správce. Za domem v zahradě, že telefonní síť je dokončena. Sbor obdržel 12 telefonních přístrojů, jeden instaloval ve spolkové místnosti a ostatní mezi potřebné členy.
80 let sboru a nová Praga
Rok 1954 byl ve znamení 80 let trvání sboru. V sobotu 31. července byla naplánovaná velkolepá oslava. Ve čtrnáct hodin se navíc předali garáže a nové automobilové stříkačky AS 16 Praga RN do užívání sboru. Jako doprovodný program bylo divadlo, celookresní veřejné cvičení a večer v sále Osvětového domu taneční zábava.
Sbor byl během roku volán ke čtyřem případům ve městě. Požár automobilu, vagonu, požár ve sklepě a požár stodoly. A ještě ke dvěma požárům v okolí, do Klokočné a Netluk. 12. června v 17 hodin byl vyhlášen cvičný požární poplach, při kterém nastoupilo 19 příslušníků ze Říčan a 6 příslušníků ze Říčan II. a dva příslušníci požárních hlídek. Cvičení bylo vedené na objekt pily Hoffman – bývalá cihelna. Dva proudy C z Marvánku na střechu objektu, za použití žebříku. Zásah byl hodnocen kladně. V tentýž roce sbor obdržel 9 stejnokrojů pracovních modrých pro muže, 9 opasků s pochvou na sekyrku, 9 čapek – lodiček, 9 párů kožených polovysokých bot, 1 služební koženou tašku, 1 konev na vodu a 10 kusů stejnokrojů pracovních modrých pro ženy. Dále je provedena zkouška automobilové stříkačky Praga RN AS16, přenosné stříkačky Ebert, která byla na sbor převedena v havarijním stavu z ozdravovny Olivovna a závěsné stříkačky DS 45 Jeep 1600l/min. od téže firmy. Dopravní automobil Praga Grand v pořádku. žebřík dvoudílný vysunovací a čtyřdílný nastavovací, 3 dýchací přístroje kyslíkové a jeden oživovací – křísící. V Říčanech II. dopravní automobil Ford vyřazen v nepojízdném stavu, prověřena závěsná stříkačka Smekal 1200l/min. Úkol: tamnější družstvo vybavit požárním vozidlem a vycvičit k akceschopnosti.
Zde je potřeba uvést, že od 1.1.1953 byly Radošovice přičleněny k Říčanům jako Říčany II. Obec Radošovice, oblíbené místo Pražanů k rekreaci, ustanovila sbor dobrovolných hasičů v roce 1912.
Rozkazem velitele jsou někteří členové sboru povýšeni do vyšších hodností. Celostátně platí nový stejnokrojový předpis a hodnostní označení. Naše barva je modrá. Pravidelně se každý čtvrtek večer dělají školení a výcvik. Všichni řidiči jsou seznámeni s obsluhou strojů. K soutěži v požárním útoku je připraveno družstvo mužů, žáků 11-14 let a žákyň stejného věku.
Konec sboru v Radošovicích
V roce 1956 se na ochraně žní, výmlatu a lesů podílela skupina mladých požárníků. Z rozhodnutí KV ČSPO jí byl svěřen úsek Kolovraty – Světice. Dle požadavků p. Srba byly těmto hlídkám z prostředků MJ uhrazeny náklady na občerstvení. V září byla akce hodnocena. MJ se ochrany při žních zhostila dobře, pokud jde o jednotku v Radošovicích, nutno konstatovat, že “nastala mezera těchto úkolů”. Na výbor, ač pozvání, se funkcionáři z Říčan II nedostavili. Předtím tam již bylo provedeno zajištění věcných prostředků a strojního parku, který jest ponechán bez povšimnutí. Bohužel, stagnace a nechuť pokračuje, v listopadu Okresní inspekce státního požárního dozoru v Říčanech rozhodla o přemístění věcných prostředků z požární zbrojnice Říčany II dolů do Říčan I. Opuštěná požární zbrojnice je předána k užívání sběrným surovinám na provádění a uskladnění sběru v Říčanech II. Smutný konec dobrovolné práce od roku 1912.
Opravy a cvičení na “Mince”
V červenci 1958 zahájil Okresní stavební podnik práce na zhotovení ústředního topení v požárním domě. Členové jednoty zajistí vysekání děr ve zdivu pro rozvody. Jiří Kočí navrhl, aby se pro pravidelná cvičení požádalo o zapůjčení plácku, které se nachází v těsné blízkosti mostu železniční tratě, nazývaného “Minka” podle vily v sousedství. Dlouhá léta se na Minku jezdilo, cvičilo a vylepšovalo fyzičku. Hrál se také fotbal, hlavně se ale cvičilo. Díky tomu se také projednává, kdo by mohl jít do soutěže požárních družstev.
Rok 1959 – jedeme dál
roce 1959 devět členů zasahovalo u požáru v Lihovaru v Říčanech. Poukazovalo na špatný příjezd k vodnímu zdroji. Příjemná zpráva: místní jednotě bude předáno nové vozidlo. ASC 16 Praga V3S. V závodě ho vyzdvihnou Kupr, Moravec a Kočí. Celkové náklady jsou 147 500 Kčs, členové se zúčastní ve stejnokrojích, bude připraveno pohoštění a akce proběhne v neděli 25. prosince na náměstí při ukázce hašení hořícího vozu. K tomu bylo vytvořeno družstvo mladých. V prosinci bylo rozhodnuto o Silvestru konati večírek pro členy jednoty v zasedací síni požárního domu. Zajištěno cukroví a čaj pro dorostence, kteří budou pozváni na 15 hodinu a pro dospělé začne večírek v 19 hodin.
V dubnu 1960 se dozvídáme od Okresního sekretariátu Československého svazu požární ochrany v Říčanech, že v nejbližších dnech bude provedena likvidace tohoto sekretariátu jako důsledek územních změna reorganizaci bývalých okresů. Náš okresní výbor se stěhuje do prahy. Po mnoha přejmenováních a reorganizacích se náš okres jmenuje – Středočeský kraj, okres Praha – východ. Pro zajímavost v roce 1949 jsme byly Pražský kraj a okres Říčany. V důsledku utvoření nového okresu byl náš rozdělen na 156 okrsků. Vyjmenujme je: Brandýs n. Labem, Čelákovice, Jirny, Úvaly, Brázdim, Letňany, Líbeznice, Svojšovice, Světice, Herink a Lipany.
Jak to bylo s technikou a rozvoj mládeže
Jako zásahové vozidlo sloužila naše milovaná “erenka” neboli AS 16 Praga RN (rozumějte rychlý nákladní). Měla malý rejd a k hasičské latině patřilo, že kdo seděl vedle řidiče, při ostřejší zatáčce musel pomáhat točit volantem. Jinak dostatečná výbava a mužstvo vždy spolehlivě dopravila k požáru. A teď nám přibyla ASC 16 Praga V3S. Předání jsme již podepisovali 25. prosince 1959, ale aby toho nebylo málo, máme je v dokladech ještě jedenkrát 14. ledna 1961. Ať tak či onak, hlavně že tu byla. Cisterna, která projela a dojela všude. Úžasný terénní automobil. V rámci zprávy o převzetí nám správce Moravec sdělil, že stříkačka Jeep (závěsná stříkačka DS 45 Jeep 1600 l/min.) byla z rozhodnutí Okresní inspekce požární ochrany přemístěna do Káraného.
V roce 1962 cestuje AS 16 Praga RN na střední opravu za 14 000 Kčs, o dva roky později na opravu spojky. V tomtéž roce jsou obě auta nastříkána červenou barvou.
11. května 1961 se koná školení řidičů – strojníků, v sobotu 13. května nácvik na soutěž. Okrsková proběhne 21. května v Benicích a 18.června bude okresní soutěž v Klánovicích. Ze zprávy vedoucího mládeže, Pavla Urbana, se dozvídáme, se 20 mládežníků se schází pravidelně každý pátek v požárním domě. Školí se teoreticky a provádí i praktická cvičení plus seznamují se s technikou sboru. V tom vydatně napomáhá Jaroslav Srp, posila ve výchově mládeže.
Sbor funguje bez přestávky
V roce 1962 byl náš požární sbor povolán celkem k 24 zásahům. Z toho bylo 5 případů čerpání vody ze zatopených sklepů, 6 požárů na katastru města se škodou 2500 Kčs – zachráněných hodnot 150 000 Kčs a nyní poslední požár v prosinci v Říčanech II, kde následkem vadného komínového tělesa vznikl v noční době požár se škodou 50 000 Kčs. Dále jsme byli voláni ke 14 případům pomoc sousedním obcím, např. Jažlovice, 2x Pitkovice, Žernovka atd. Také bylo uskutečněno námětové cvičení spojené s nočním zásahem na dřevěný objekt koupaliště Na Rokytce.
V roce 1963 již druhým rokem pracuje a schází se hudební kroužek, přičemž několikráte zdarma bal hrát důchodcům v Pyšelích a v Říčanech na různých vystoupeních organizací Baráčníků a požárních sborů na našem okrese. Dobře se rozvíjeli zájmové kroužky požární ochrany při pionýrské organizaci na školách v důsledku spolupráce s řediteli říčanských škol. Nápomocen byl také učitel Čumpelík, legendární velitel požárního sboru v Mnichovicích. Ve světicích na soutěži nás zastupovalo družstvo dorostu 12 – 15 let, cvičitel Pavel Urban, jeho velitel Miloslav Šmíd soutěžil v jednotlivcích a ještě družstvo žáků 9 – 12 let. Většina dorostenců (tj. po dosažení 15-ti roků) byla přijata za členy místní jednoty.
Jako na každém jiném domě, aby dobře sloužil, bylo potřeba ho obhospodařovat. U hasičů vlastními silami. V srpnu 1963 byl připojen ke kanalizaci. V následujícím roce je rozhodnuto započít s přístavbou věže na sušení hadic. Ta se protáhne a do roku 1965. Členy je odpracováno 258 brigádnických hodin. Bohužel díky nedostatku stavebního materiálu se stavba neustále protahovala. Současně došlo k výstavbě prádelny a adaptaci opravárenské dílny ve dvoře. O dva roky později osazujeme vrata ke garážím.
Uhříněves, květen 1966, ústřední sklad národního podniku Pražské cihelny. Rychlým a pohotovým zásahem se podařilo likvidovat požár skladu a uchránit objekt pece. Nebyl tedy narušen provoz cihelny a tento podnik jako uznání poukázal našemu sboru 3000 Kčs. A nebo v říjnu téhož roku. Hlášen požár v Mukařově, správce vyhlásil poplach ve dvě hodiny a padesát šest minut, výjezd ASC 16 Praga V3S ve tři hodiny, obsazení tři členové sboru, příjezd k požáru 3:15. Hned za nimi přijeli Steinbaurové st. i ml. na motocyklu a manželé Rážovi automobilem. Hořela dílna v těsné blízkosti obytného stavení a dřevníku. Zásah byl proveden rychle rychle a účinně i s pomocí postižených a dvou podnájemnic. Obytné stavení bylo zachráněno (odhadnutá hodnota 80 000 Kčs.). Příčina: v podvečerních hodinách majitel vykuřoval hnízdo vos, kde nastala možnost zapálení sena na půdě, které se rozhořelo až v pozdních hodinách, kdy “všechno vůkol spalo”. Následoval děkovný dopis manželů – majitelů zachráněného domu. Kromě vřelého poděkování uvádějí “přijeli jste jako první a jediní zachránci, ačkoliv před tím, okamžitě po vypuknutí požáru, zařídili jsme vše, abychom provolali pomoc z Mukařova neb blízkého okolí – bohužel marně”.
V roce 1969 jsme zvolili nové vedení sboru, ale jsme i hasili. Rodinný dům v Říčanech. O velmi dobře provedeném zásahu svědčí veřejné poděkování majitelky v Říčanském zpravodaji. Škoda 150 Kčs, uchráněná hodnota 75 000 Kčs. Likvidovali jsme požár sazí v komínovém tělese nemocnice Vojkov. Neobvyklý byl požár železničního vagónu, kde hořela odpadová juta. Hořící byl zastaven ve stanici Říčany a zasahovaly především ženy! A to v důsledku vzniku požáru v pracovní době. Zdařilým zásahem byla ve spolupráci se sousedními sbory likvidace požáru stodoly JZD Pokrov Kolovraty, hospodářství Nedvězí. Za tento zásah obdržel požární sbor děkovný dopis. Takový jsme obdrželi i v říjnu 1969 od JZD Kunice “jménem představenstva děkujeme vám za váš zásah a obětavou práci při požáru našeho kravína ve Vidovicích. Zvláště pak děkujeme za pomoc při odklízení shořelých zásob a odpadu”.
Požárníci dobrovolní a placení
V roce 1971 byl ustanoven Okresní požární útvar Praha – východ (dnes bychom řekli Hasičský záchranný sbor). Hlavní stanice v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, a pod ní spadala tři detašovaná pracoviště v Čelákovicích, Říčanech a Horních Počernicích. Později, vzhledem k rozšíření území Prahy na úkor našeho okresu, zůstaly z původně uvažovaných čtyř stanic pouze dvě -Stará Boleslav a Říčany. Obe stanice užívaly objekty sborů dobrovolných hasičů.
Hasič leží, plat mu běží. Znáte to? Je to samozřejmě legrace. Prvním zaměstnancem stanice Říčany se stal Josef Moravec, náš člen. V servisní dílně OIPO (okresní inspekce požární ochrany) Praha – východ, provozované v požárním domě, pracoval jako technik. To bylo 1971 a o rok později zde začal výkon služby. Jestliže tedy útvar využíval objektu dobrovolných hasičů, je logické, že i první profesionální hasiči se rekrutovali z řad dobrovolných. Je pochopitelné, že koexistence dobrovolných a placených hasičů v jednom objektu, který navíc před tím patřil pouze dobrovolným, může vytvářet a vytvářela, třecí plochy. A ty snadněji stírali právě díky výše uvedené personifikaci. Dobrovolní hasiči, nyní příslušníci požárního útvaru, nepřestali být členy místní jednoty. A to bylo nápomocno oběma stranám.
Dalším problémem bylo umístění požární techniky. Přednostně bude garážována nová technika. Je neúnosné, aby stará technika, na níž nemusí být vždy spolehnutí, garážovala uvnitř a nová venku. Dopravní automobil Saviem je v Říčanech nepráve, původně se s ním počítalo v Boleslavi, kam byl také přemístěn. Tím bylo vyřešeno garážování AS 16. Na tři garáže, respektive dvě garáže a průjezd do dvora, čtyři auta. VPÚ používal CAS 25 Škoda 706 RTHP – tedy trambus a my měli AS 16 Praga RN, AS 16 Praga V3S a uvedený Saviem v Říčanech. Pokud by se zastřešil dvůr, bylo by místo pro všechny.
Na konci února 1975 podává náš sbor písemnou stížnost adresovanou náčelníkovi KIPO. Kritizuje opatření OIPO z podzimu loňského roku, kterým je, kromě jiného, zakázána jízda požární technikou pro naše členy. Toto chápeme jako rozpor se zákonem o požární ochraně č. 18/58 SB. Stav příslušníků OVPÚ je na směně i celkem nízký. Nemohou typově obsadit jejich techniku a naopak naši členové nemohou být přepraveni jedním požárním vozidlem AS 16 Praga RN, když máme vycvičena a v pohotovosti dvě až tři družstva. Výsledkem byl požár v národním podniku ČSAD Říčany dne 23.2.1975, kdy po 23. hodině byl nahlášen požár od naftových kamen. Požární sbor nebyl vyrozumněn a jednotka OVPÚ vyjela s 12-ti minutových zpožděním, protože bylo nutné svolat příslušníky z volna po službě. Ani zákaz vstupu všem členům našeho sboru do místností OVPÚ (po ztrátě radiostanice) nepřispívá ke zlepšení vzájemných vztahů. Především v tomto zimním období, kdy byla porucha na ústředním topení a jediná vytápěná místnost byla klubovna OVPÚ v Říčanech a tam se scházela záloha záloha při výjezdu k požáru. V březnu 1975 zástupce našeho sboru vystoupil na okresní konferenci SPO s příspěvkem, kde kromě již zmíněného, přednesl celkovou informaci o ustanovení OVPÚ v Říčanech a naše bolístky z nastalého.
Plus: požárnímu útvaru nebyla z počátku přidělena technika a proto jsme mu zapůjčili naší CAS 16 Praga V3S. Když požární útvar dostal techniku novou, naše auto bez našeho souhlasu bylo přemístěno na okres Praha – západ. Vyřešení trvalo prakticky až do současnosti, tj. 1975.
Požární dům jsme si vybudovali prakticky sami v akci “Z”. Nelze se tedy divit rozhořčení nad nadřazením náčelníka OVPO a současně předsedou OVSPO s. Lesáka, podle kterého se musíme při příchodu nahlásit službě OVPÚ, oznámit proč jsme objekt navštívili a co hodláme dělat a to samé učinit při odchodu. Již několikrát jsme se snažili, za pomoci MNV Říčany, tuto situaci řešit u našeho OV SPO A OIPO, ale marně. Jak také jinak, když v čele obou těchto orgánů je jeden a tentýž funkcionář. Pro nás situaci vyřešilo přestěhování OVPÚ v roce 1975 do n.p. Interiér v katastru města Říčany.
Hasičská myšlenka, hnutí a vůbec vše okolo jsou mocné. Překonali jsme všechno, fungovali jsme. Například v listopadu 1971 při požáru rekreační chaty v Třemblatech. Při příjezdu, který byl ztížen čerstvě napadlou vrstvou sněhu na místo, hořelo celé přízemí chaty. Ta byla požárem zcela zničena. Příčina: vadný kouřovod. Okolní chaty včetně přístřešků pro domácí zvířectvo byly uchráněny. Taktéž les počítající 2m od požáru.
V únoru 1972 byl hlášen požár podkrovního bytu v Říčanech. Jeden proud C byl veden balkonem do bytu, tam likvidovalo ohnisko u komínového tělesa a průzkumem zjištěno, že celá mezistropní konstrukce nad bytem je zasažena požárem. Příčinou byl zazděný trám komínovém tělese. Škoda 800 Kčs, uchráněná hodnota 50 000 Kčs.
Nemuselo se vždy jezdi daleko. 17. března 1972 náš člen při cestě na pravidelné cvičení sboru zpozoroval požár ve výloze prodejny textilu. Požární poplach nebylo potřeba vyhlašovat, jelikož se velké množstvíá členů nacházelo v požárním domě. Na místo vyjela jednotka s CAS 25 a ostatní členové sboru na místo požářiště doběhli (bylo to cca 100 metrů od hasičárny). Zástupkyně vedoucí byla okamžitě vyrozumněna, dostavila se a odemkla prodejnu. Zásah byl snadný, škoda pouze na osvětlovacím tělese, výloha odvětrána. Rychlým zásahem uchráněny hodnoty ve výši cca 50 000 Kčs.
V dubnu 1973 je hlášený požár obytného přívěsu za osobním autem. Majitel svářel plamenem podpěru přívěsu, neprovedl clonění ohně od stěny přívěsu a ten začal hořet. Při snaze uhasit oheň se sám popálil. Po příjezdu požární jedntoky a veřejné bezpečnosti byl majitel převezen do nemocnice. Do Dvořákovi ulice to měla jednotka kousek, a proto byla na místě po 8 minutách od ohlášen v plné sestavě: CAS 25, AS16 i DVS 12. Při příjezdu byl zasažen přívěs i automobil Škoda Octavia. Automobil hasiči odtlačili do bezpečné vzdálenosti a uhasili hořící lak. Přívěs uhasili jedním proudem C. Příčina je jasná, škoda na přívěsu 20 000 Kčs, na osobním automobilu 3 000 Kčs, uchráněné hodnoty 82 000 Kčs a to na automobilu, garáži a rodinném domě v těsné blízkosti.
V srpnu téhož roku hořel ječmen na poli JZD Světice. Příčina: jiskra z lokomotivy, výjezd CAS 25 a DVS 12. Škoda 1 500 Kčs. Uchráněné hodnoty 80 000 Kčs. V září roku 1973 pak naši požárníci likvidovali požár lesa ve Březí. Požářiště o rozměrech 60×60 metrů bylo v blízkosti rybníka, výškový profil 70 metrů. Nasazen 1 proud C, vodu dodával CAS 25 a PPS12. Po lokalizaci a likvidaci hořícího humusu ponechán na dohlídku hasičské jednotce vojenského útvaru Babice.
Ke sto letům povodně
A máme tady záznam o povodňové akci ve dench 18. až 23. srpna 1974. Dlouho trvající přívalový déšť, povodně, naše pohotovost a následně prasklá hráz rybníka Hubačov. Výkaz pracovní činnosti:
- 18.8. – Záchranné práce na Sportovní hale a bytových jednotkách u hřiště ragby a pod hradem. Příkaz odpuštění Mlýnského rybníka.
- 19.8. – Průzkum povodí po obou stranách od prasklé hráze (to už je Hubačov) až ke státní silnici. Zajištění stavu ohrožení, likvidace zátaras lesním porostem.
- 20.8. – Demontáž plotů z povodí, čerpání sklepu hotelu Hrušov.
- 21.8. – Výstavba dřevěného mostu pro nákladní dopravu.
- 22.8. – Výstavba nájezdů na tento most, vyproštění dvou chat na levém břehu toku.
- 23.8.2 – Údržba požární techniky, mytí vozidla, vyčištění věcných prostředků, doplnění PHM.
Tak to byla práce od pondělí do soboty. Uvolnění ze zaměstnání a refundace mzdy zaměstnavatelům.
Máme stovku - slavíme a hasíme dál
Možná není od věci připomenout jak je to s (veřejným) požárním sborem a se základní organizací SPO. Všichni jsme ve svazu požární ochrany. Organizace od ústředního výboru dolů krajské výbory, okresní výbory a v jednotlivých obcích jsou základní organizace. To máme společenskou činnost a preventivní předcházení vzniku požárů. Národní výbory, odpovědné dle zákona za zabezpečení požární ochrany v rámci své působnosti jmenují z řad členů základních organizací příslušníky veřejných požárních sborů. To je represivní činnost čili hašení požárů.
Na koho nesmíme při oslavách zapomenout. Nejprve hasičské sbory, se kterými jsme už léta udržovali družbu. První pozvánka míří do starobylého města Levoča. Temnější sbor dobrovolných hasičů je jedním z nejstarších, ne-li vůbec nejstarší, na východním Slovensku, o dva roky starší, než náš. Nejprve německý a od roku 1927 slovenský. Druhá pozvánka míří na jih Čech, požárnímu sboru Klatovy, stejně starému, jako ten náš. Nejprve omluva, že nemůžeme přijet na jejich výroční členskou schůzi, zveme je na naší oslavu v co nejhojnějším počtu, těšíme se a jsme s požárním pozdravem “míru zdar – ohni zmar”.
Přirozeně nemůžeme opomenout představitele města ani náš Okresní výbor požární ochrany. Pozvánky míří do redakce časopisu Požární ochrana čsl. televize, čsl. červeného kříže, k baráčníkům, svazu protifašistických bojovníků, SSM a pionýrské organizaci. Pochopitelně zveme nám nejbližší – požární sbory Světice, Jažlovice, Kuří, Kolovraty, Tehovec, Benice, Uhříněves, Mukařov a Mnichovice.
Oslavy propukly v sobotu 15. června s tímto programem:
- Sraz požárníků a bojové techniky
- Slavnostní průvod městem a položení věnců k památníku padlým. Přehlídka požární techniky a družstev.
- Na náměstí projev MěNv s. Drtiny
- Přesun do Společenského domu k pokračování slavnostní schůze. Tam je v hlavním referátu připomenuta historie sboru.
Naše základní organizace má v současnosti (1974) 72 členů, z toho 20 žen a 52 mužů. Právě jim, stejně jako našim předchůdcům, patří poděkování a uznání za jejich záslužnou práci v době osobního volna a bez nároků na finanční odměnu.
V tomto roce má sbor k dispozici:
- CAS 25 RTHP
- CAS 16 Praga V3S
- dopravní vozidlo AS 16 Praga RN
- dopravní vozidlo Avia 30
- závěsné čerpadlo PPS 12
- závěsný dvoukolový žebřík DZ 18
- závěsný pěnový přiměšovač SBA 450
- závěsný osvětlovací agregát
Mezi další program patřilo námětové cvičení a večer taneční zábava ve Společenském domě.
Další významný rok, tentokrát 1976, znamenáme pro soutěžní družstva. Po výhře v okrskovém kole postoupila družstva mužů i žen do okresního kola v Nových Jirnech a tam výtečně reprezentovala náš sbor.
Na okresní výbor zasíláme hlášení o členské základně ke dni 31.12.1980. Věkové složení do 18 let muži 1, 19-30 let muži 13, ženy 7, 31-45 let muži 8, ženy 8, 46-60 let muži 10, ženy 4, nad 60 let muži 6, ženy 2. Je nás tedy celkem 79, rozděleno 58 mužů a 21 žen.
Politické složení KSČ muži 20, ženy 1, ostatní bezpartijní.
Sociální složení dělníci muži 34, ženy 10, důchodci muži 6, ženy 3, ženy v domácnosti 3, ostatní muži 18, ženy 5.
Národnostní složení Češi – všichni.
Den 11. listopadu 1981 převzal náš sbor od OVPÚ Praha – východ CAS 25 Škoda 706 trambus po generální opravě. V průběhu roku 1981 byl náš požární sbor přizván k celkem 21 případům, z toho 18 požárů, 1 technický zásah, 1 povodňová aktivita a 1 planý poplach s průměrnou účastí 9 členů. Došlo také ke dvěma případům úrazu, 1x slabá otrava jedovatým plynem, produktem hoření PVC a 1x úraz žeber. V tomto druhém případě došlo ke 14-ti denní pracovní neschopnosti.
Ještě malé upřesnění ohledně techniky. Automobil Praga Grand (z roku 1941) byl převeden do ZO SPO Tehovec. To když přišla AS 16 Praga V3S, kolem roku 1962. AS 16 Praga RN sloužila v Říčanech rozhodně ještě v roce 1974 (při stoletém výročí sboru) a když nám byl ponechán DA Saviem, naše stará dobrá erenka byla odejita, zřejmě do Struhařova.
Porevoluční doba
A již se dostáváme do dob roku 1989, který pro nás znamená velké změny.
Zatímco SPO, s celou svojí strukturu, sdružující na 670 000 členů, bojuje o život, již na počátku roku 1990 je založena – obnovena Česká hasičská jednota. První organizace dobrovolných hasičů vystavěna na demokratických principech, navazující na tradice ÚZHJ království českého .
Pravděpodobně v dubnu vyjde první číslo Hasičských novin. Vládě ČSSR byl předložen návrh, aby počínaje rokem 1990 byl na počest patrona hasičů sv. Floriána oficiálně vyhlášen den požárníků.
V roce 1991 vzniklo Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezka jako nástupnická organizace SPO. Členové naší ZO SPO Říčany měli před sebou tvrdý oříšek. SPO – SH ČMS nebo ČHJ? Pro ČHJ se angažovali dva naši členové, Ing. Josef Molinaro (ten byl na ustanovujícím sjezdu zvolen prezidentem 5-ti členného prezidia!) a Jaroslav Svoboda (coby viceprezident), tak jsme po bohaté diskuzi a zvážení všech pro a proti přistoupili k jednotě. Plus členská schůze 17. dubna 19991 rozhodla o založení samostatného nezávislého sdružení občanů s názvem “Sbor dobrovolných hasičů v Říčanech”
Za pozornost stojí vyřízení žádosti o nákup nového vozidla. Městský úřad na počátku ledna 1992 informuje o výsledku projednání našeho požadavku: “Po prohlídce vozidel vzala rada na vědomí fyzický stav tří vozidel, které současně provozujete. I přes zřetelnou a dobrou údržbu vašich členů sboru je patrné, že bude třeba v nejbližší době poříditi vodilo nové. Protože však finanční prostředky města pro tok 1992 nejsou velké a město má velkou potřebu elementárních investic, bude nákup vozidla pro vás zatím oddálen. Vyjadřujeme vám uznání za vaši vzornou péči o stávající autopark i vaši minulou i budoucí činnost.”. Prohlédnout si byli CAS 25 Škoda RTHP (získána od veřejného požárního útvaru Praha – východ), CAS 32 Tatra 148 (n. p. Tranzijní plynovod – nepochopitelně zásluha Ing. Josefa Molinara, který tam byl zaměstnán jako vedoucí oddělení požární ochrany) a SVS 12, rovněž od veřejného požárního útvaru. Jediné pozitivum je uznání práce našich řidičů – strojníků.
Skutečně. Například v roce 1995 je zpráva o 12-ti zásazích, z toho 7x mimo obvod Říčan. Hned v lednu hořela kolna U památné lípy v Říčanech, další výjezd byl k požáru chaty ve Vidovicích, dále k požáru kotelny jednoho podniku ve Strančicích. I k záplavám v Říčanech, jmenovitě odpuštění Jurečku a uvolnění koryta Rokytky, zase k požáru stodoly ve Všechromech, do Všestar k požáru rodinného domu a nakonec pole u Sibřiny. Přibývá technických zásahů, ty jsou náročné po stránce odborné a technické připravenosti. Viz únik velkého množství čpavku v pivovaru Velké Popovice. Občané si zvykly, že jedinou službou, které je schopna pomoci rychle a v jakékoliv době jsou hasiči a proto nás volají i k případům, které dříve s hasičstvím neměly nic společného, jako likvidace sršňů nebo záchrana ryb. Ale také jsme již druhým rokem neprováděli sběr železného šrotu. Škoda peněz.
Sbor dobrovolných stěhováků.
Socha bohyně spravedlnosti má oči převázané šátkem. Kterýkoliv absolvent právnické fakulty vám vysvětlí proč. Zákon je věc jedna a spravedlnost věc druhá. Dům na náměstí naproti kostelu svépomoci požárníků přestavěn pro účely požární ochrany, celkovou rekonstrukci přízemního objektu na patrový, kde v přízemí jsou dvě garáže a průjezd na dvůr, na dvoře dílna a věž na sušení hadic. V patře byl správce objektu, malá a velká zasedací místnost, kuchyňka a sociální zařízení. Ano, řeč je o “naší” hasičárně, o “našem” požárním domě, centru požární ochrany v Říčanech a okolí, o naší pýše. Tento objet byl v rámci restitucí po roce 1989 navrácen Židovské obci v Praze. A hned byla uzavřena nájemní smlouva, podle které jsme hasičárnu užívali dále. Když město opravovalo povrch náměstí, v roce 1995, musela být technika přeparkována na stanici OVPÚ Praha – východ. Což značně komplikovalo výjezdy – bylo to z města daleko, ale co se dalo dělat. Ještě horší časy měly nastat. Realitní kancelář sdělila, že nájemní smlouva končí v květnu 1998, majitel nemá zájem smlouvu prodloužit ani objekt prodat. Uvažovalo se o přestěhování do objektu kotelny na Komenského náměstí, ale nevyšlo to. Tam bydlící občané se obávali zvýšeného provozu aut a hluku. Dokonce proti tomuto záměru sepsali petici. Ve skutečnosti proběhlo stěhování v roce 1997.
Pro techniku město pronajalo tři garáže v Široké ulici v areálu bývalého komunálu, nyní pana Ing Pataki. Bez sociálního zařízení a není dořešeno vytápění. Nicméně pan Pataki i z těchto prostor hasiče nevykazoval, měl pro ně větší pochopení, než představitelé města té doby. Ale k technice . Tam se všechno nevešlo. Po zralé úvaze hasiči umístili do dvou garáž CAS 32 Tatru 148, Avia 30 s plovoucím čerpadlem, hadicový přívěs, čerpadlo PPS-12, el. agregát a 4 dýchací přístroje. Zbylá část musela být uložena na dvoře HZS Říčany. Se starým dobrým trambusem se museli rozloučit a tento byl převeden do Škvorce. Do třetí garáže by se nevešel, vrata totiž měla šíři cca 2 metry. Tam byla umístěna historická technika. Stěhování staré hasičárny na náměstí mělo za následek utlumení činnosti starých členů. Odmítali chodit do Široké ulice, přijmout nový objekt za svoji hasičárnu. Akceschopnost a údržbu zabezpečovalo snad jen 10 členů nebo jen o několik málo více.
Zároveň s technikou do Široké ulice se klubovna stěhovala do bývalého agitačního střediska v Radošovicích v Březinově ulici. Malá zasedačka, velká zasedačka, sklady, místnost se sprchou a WC, samostatná kuchyňka. Také místo pro dva hasičské prapory a stuhy. Dejme tomu, ale toto řešení nebylo ani nemohlo být dobré. Vzdálenost spolkových prostor a garáží cca 2,5 km od sebe byla demotivující i to se podepsalo na úbytku členské základny, zbylým ztěžovalo údržbu techniky a vůbec veškerou práci. Je třeba si připomenout, že řeš je stále o dobrovolných hasičích. Toto všechno konají ve svém volném času. Klobouk dolů před těmi, kteří vydrželi.
Od počátku roku 2000 byly naše prostory v Bezručově postupně zabírány Centrem volného času Mraveniště při ZŠ Bezručova a dopadlo to tak, že hasiči museli do konce roku celý objekt zcela opustit. Je přednesena stížnost vůči MěÚ, prý chtěl, abychom se vystěhovali již před letními prázdninami, nám to předběžně sdělil v listopadu na jednání u tajemnice MěÚ, teď chtějí urychleně vystěhovat (členská schůze 6.12.). Odejít musel i oddíl mládeže, který využíval druhou, menší část objektu. Nová adresa Na Obci v Drobné provozovně. Za pochodu bylo ve dvou místnostech nainstalováno elektrické topení. V další místnosti síň tradic, dle vzoru ze “staré dobré hasičárny na náměstí”. Na několik měsíců se přiblížila klubovna s technikou. Ještě v roce 2002 se starosta sboru zmiňuje o zvelebování “nové klubovny”. Znamenáme 52 členů, v čele je starosta Stanislav Hruška, velitel Ing. Josef Kudrna.
Doslova šok znamenalo pro hasiče páteční odpoledne těsně před školními prázdninami roku 2000. Majitel objektu garáží pan Pataki si přišel vyzvednou klíče s tím, že již od počátku měsíce nejsou prostory pro nás pronajaty, že město neprodloužilo smlouvu o nájmu. Po telefonátu s příslušným zástupcem města se hasiči dozvěděli, že náhradní prostory máme jinde, pouze to “zapomněl” sdělit. A tak v sobotu a neděli proběhla akce “kulový blesk”, veškerá technika byla přemístěna do objektu v Březinově ulici. Zde v bývalém skaldu Technických služeb, byla k dispozici 1/2 haly velké 15×35 metrů. Co se nevešlo, mj. historická technika, přívěsy a jiný drobný hasičský materiál, uložili jsme v nám již známém objektu Drobné provozovny vedle obchodu s potravinami U Václava Na Obci. Z náhradních prostor se staly prostory stálé, ve kterých jsem již přes dvacet let.
Tak co myslíte si, že už je to všechno? Kdepak. V roce 2003 se klubovna stěhovala z objektu Drobné provozovny. V Březinově ulici jsou k dispozici spolková místnost s kuchyňkou a sociálním zařízením plus dva malé skládky.
Předběhněme dobu: v roce 2015 se pro nás uvolnila i druhá polovina haly v Březinově ulic, takže další stěhování.
Konečně je tedy zase pohromadě technika a spolková místnost. 5X respektive 6x stěhování v období 1997 až 2003, respektive 2015. Přečtěte si to ještě jedou a zamyslete se. Stěhování z garáží do garáží nejsou jenom auta a při stěhování klubovny nejde jen o stoly a židle. Tak to byl pokus o přehledný sumář šílené doby, kdy se z dobrovolných hasičů stávali nedobrovolní stěhováci. Za malého zájmu městského úřadu. Svědčí o tom řada smutných povzdechů ze zápisů členských schůzí sboru. Dotaz, zda vůbec má Městský úřad zájem o činnost dobrovolných hasičů. Na vesnicích se rozpadají SDH z důvodu nezájmu členů, ale v Říčanech je nezájem MěÚ. MěÚ ví, že jeho povinností je mít výjezdovou jednotku, ale ostatní ho nezajímá. A celá řada delegací zástupce sboru k jednání o umístění a budoucnosti sboru.
Ani v této době “stěhovací” neustala naše práce. Za rok 1998 zaznamenáváme 20 výjezdů v průměrné účasti 6 hasičů. Při údržbě techniky a ostatního materiálu bylo odpracováno 1664 hodin. Při cvičení na Marvánku se ukázalo, že nádrž T 148 je prorezavělá. Bude nutná nákladná oprav. Schválený rozpočet MěÚ 170 0000 Kč. Ale hlavně oslava 125 let výročí založení boru.
Cvičíme, hasíme, soutěžíme
Je připraven námětový útok od plovoucího čerpadla. K tomu byly pozván družstva Babice – vojáci, SDH Čestlice, Kolovraty, Mnichovice, Mukařov, Senohraby, Světice, Škvorec, HZS Říčany. Občerstvení bylo zajištěno na místě na Marvánku. V roce 2000 registrujeme 11 výjezdů, z toho 9 požárů, 1 dopravní nehodu a 1 technický zásah. Požár lesa u Strašína při účasti 8 lidí a obou našich vozů. Také 2 zásahy v jeden den. 16:05 požár lesa v Olivově ulici a ve 13:50 požár kůlny ve Voděrádkách. Asistence na “čarodějnicích” se účastnilo 17 členů. V Říčanech se pravidelně scházíme každý pátek k údržbě techniky a odborné přípravě. Zúčastnili jsme se 2 soutěží v požárním sportu a i naši junioři absolvovali stejný počet soutěží. Nelze opomenut ani každoroční ples, den matek a den svatého Floriána. Příprava, organizace, úklid – to není málo hodin. Potěšitelná je informace o opravě naší cisterny T 148. Prorezavělá nádrž byla uzavřena. A navíc se Tatřička pyšní přidaným navijákem se 70-ti metrovou hadicí pro rychlý zásah. U Avie byla vyměněna převodovka a spojka. Sboru přibylo kalové čerpadlo pro čerpání znečištěné vody.
Březinova ulice č.p. 1650, na Fabiku, jak se tomu místu říkávalo. Tady jsme skončili. SH ČMS – SDH Říčany, jednotka SDH města Říčany a samostatný SDH v Říčanech. Zdálo by se vše dobré, ale není tomu tak. Hasiči zde pracují “na jednom dvoře” se Sběrným dvorem, s odpadky Říčan a okolí. Ale pracují! V roce 2004 slaví náš sbor 130 let. Toto číslo zavazuje. V následujících letech jednotka zasahovala několikrát do roka. Naše CAS 32 T148 byla dovybavena elektrocentrálou Honda o výkonu 4,5 kW a napětí 400 V. Na zadní plošinu přibylo plovoucí čerpadlo. Kompletní výstroj pro jednotku byla vyčíslena na 240 000 Kč, zatím pozastaveno. Také jsme se prezentovali na mnoha soutěžích, které měli i zahraniční účast.
Potěšila nás práce s mládeží. Mladé hasiče vedla Edita Rážová a daří se jí. Oni slouží i jako zásobárna dorostu, kam přestupují ze starších žáků. Když se v září n2005 Edita Rážová přestěhuje do SDH Mukařov, jdou s ní i její mladí. Dorost zůstává, vede ho Nina Vaněčková. A cvičí se. Ovšem bez překážek by to šlo těžko. Svépomocí si vyrobili základní plato pro nácvik požárního útoku. Na štafetu se jelo do Čepra Mstětice pro konstrukci 2 metrové bariery. Úspěchy měl náš sbor nejen při zásazích a požárním sportu, ale i jinde. Důkazem je například Dominik Pokorný, který v roce 2013 získal medaili za záchranu života, když pomáhal cestou domů u dopravní nehody. Připomínáme i každoroční ples, který pořádáme od založení sboru. V roce 2011 evidujeme 51 členů, 27 mužů, 11 žen a 7 mladých hasičů a 6 dorostenek. V roce 2013 byl také uspořádán první říčanský závod TFA.
Cvičení a soutěže neslouží jen ke sportovně-kulturní práci, je to příprava k zásahové činnosti. Jednotka SDH města Říčany disponuje již třemi cisternovými automobilovými stříkačkami CAS 32 (2x Tatra 148 a 1x Tatra 138), jedním dopravním automobilem Avia 31 určeným k přepravě hasičů a materiálu. Posledním vozidlem je velitelský automobil Škoda Felicia. Ve výbavě je dále motorový člun a tři přívěsy. Hasiči vyjíždí, hasí, pomáhají. Ročně 31x, 40x, 27x, také 50x. Všechny by se sem nevešly, tak tedy jenom některé Čerpání vody 16.ledna 2011 ze zatopeného sklepa v Říčanech – Avia, kalové čerpadlo plus 6 členů. Po letní bouřce jsme odčerpávali vodu z komunikací a sklepů rodinných domů. V červnu 2012 jsme byli krátce po půlnoci povoláni k zatopenému podjezdu pod železniční tratí v ulici Rýdlova. Na silnici mezi fotbalovým a ragbyovým hřištěm se vytvořila obrovská laguna. Proto stejné úkony: odčerpání, pročištění kanalizačních výpustí a oplach. Ve dnech 2.4.června 2013 naše jednotka byla v akci na likvidaci následků ničivých povodní. Nasazená technika 2x CAS 32 T 148 z Říčan a Kuří, Avia 30 DA 12 a velitelský automobil Škoda Felicia se činila v ulicích Bažantí, Řipská, Vranovská, Dvořákova, Na Spilce. Dále pak ve Voděrádkách, okolo Mlýnského rybníka a na ragbyovém stadionu, v domově seniorů v Mukařově. Požáry V pátek 1. dubna 2011 hořela tráva nad Pacovskou nádrží, v neděli jsme se na toto místo vraceli opět, jen na jinou část louky, o několik dní později opět tato louka, tráva hořela u stavební buňky. Ohroženy byly rodinné domy v blízkosti. Vyjížděla Tatra 148 CAS 32 a AVIA 30 DA 12. Aprílový žert? V květnu kuchyň v rodinném domku v Křenici. Za nás stejná technika plus jednotka HZS Říčany s CAS 15 Mercedes Benz a CAS Tatra 815. Největší požár (rozloha 2,5 ha) byl v Říčanském lese u Strašína – zde byla nasazena veškerá naše technika , povolán byl i vrtulník, který 26x nalétával ke shození vody. Děkujeme paní místostarostce Mgr. Haně Špačkové. Osobně přijela k ohni zkontrolovat situaci a přivezla nám osvěžení, hlavně tekutiny. Další požár na Černokostelecké ulici v kanceláři restaurace, v červnu požár rozestavěného domu v Nupakách, v červenci požár stohu v Modleticích. V květnu 2012 jsme vyjeli k nahlášenému požáru nové školy ve Školní ulici. Ten se následně ukázal jako planý poplach. V červnu se situace opakovala. Krátce poté jsme vyjeli na 13. kilometr D1, kde hořel porost v blízkosti dálnice. 25. srpna 2012 jsme zasahovali u jednoho z největších požárů tohoto roku, hořely fotovoltaické panely na střeše jedné ze skladových hal v logistickém areálu ve Všechromech. Náš sbor byl pověřen dodávkou vody. Celkově zde zasahovalo 12 jednotek s 19-ti hasičskými vozidly, V dubnu 2013 jsme byli povoláni k požáru lesní hrabanky u Olivovny. Jednotka v počtu 1+2 vyjela s CAS 32 T148. Uplatnila se výborná prostupnost terénem, kterou vozidla Tatry disponuji. V květnu hořel porost v Radošovicích. Zasahovali jsme v počtu 1+6 s cisternami CAS 32 T148 z Říčan a z Kuří a dopravním automobilem A30. Technické zásahy v dubnu 2011 odstraňování nalomených větví, po letní bouřce rozřezání kmenů padlých stromů. V případě nebezpečně nakloněného stromu v Mánesově ulici došlo ke spolupráci s HZS Říčany, kteří k tomuto zásahu vyjeli s vysokozdvižnou plošinou. V srpnu došlo k pádu větví vzrostlého strom u v parku A. Švehly. Větve byly tak mohutné, že značně poškodily kašnu. Ve spolupráci s městskou policií bylo na místě rozhodnuto o pokácení celého stromu. To se ukázalo jako velice prozíravé, neboť celá spodní část kmene byla vyhnilá a dutá. V březnu 2012 se deset hasičů z Kuří a Říčan zúčastnilo brigády v mateřské školce Srdíčko. Bylo třeba vyklidit půdní prostory. Díky letitému prachu a stísněným prostorám jsme si připadali jako v zadýmením výcvikovém polygonu. Předměty rozmanitého charakteru jsme spouštěli za pomocí lana ze střechy a hned odváželi do sběrného dvora. Krátce po poledni bylo vše vyklizeno, zameteno. Likvidace obtížného hmyzu Jednotku navštívil zástupce chovatelů včel a přednesl krátké školení ohledně likvidace alergikům nebezpečného hmyzu, jako jsou například vosy a sršně. Také jak je to s rojením včelstev. Je vhodné je zasahovat ve večerních hodinách, kdy hmyz je ve svém hnízdě a poletováním neohrožuje zasahující hasiče ani přítomné občany, Jednotka je vybavena speciálními technickými prostředky k těmto řešením. V roce 2011 3x likvidace včelích rojů – 1x v Jažlovicích, kde roj ohrožoval zaměstnance jedné firmy, v červenci jsme likvidovali vosy a sršně. V červnu 2012 výjezd k likvidaci nebezpečného hmyzu do Krameriovy ulice. Jenom během těchto prázdnin jsme k zásahům proti hmyzu vyjeli 14x. Historická technika Porovnáme-li výše uvedené činnosti, zamyslíme-li se nad časem, je až neuvěřitelné, že někteří členové ještě stačí pracovat na historické technice. A její prezentace k tomu patří. V Kolíně na Dni záchranářů obdivovali návštěvníci náš historický kočár s motorovou stříkačkou. U příležitosti 40-ti let od počátku profesionální požární ochrany v Říčanech byl den otevřených dveří říčanské stanice HZS. Následovala konference v městském kulturním středisku U Labutě, k níž jsme zapůjčili naše dva historické prapory. Na slavnost 2014 v Litoměřicích se připravuje motorová stříkačka Stratílek, Márovka, trakai, prapor a – jak jinak – naše pýcha kočár.
Oslava 140 let a nová cisterna T815
Nejprve zaznamenáváme v roce 2014 tradiční akci v Litoměřicích, celorepublikovou akci českých dobrovolných hasičů. 6.a 7.června s naší účasti, historickou technikou a praporem. A teď’ do Říčan. 13.června 1874 se městská rada usnesla 13-ti hlasy proti 2 o ustanovení sboru dobrovolných hasičů. Téměř přesně po 140-ti letech, 21.června 2014 proběhly oslavy na Masarykově náměstí. Velkolepé. Zlatý hřeb nastal ve 14,30 hodin. Slavnostní nástup k předání nové techniky, CAS na podvozku Tatra 815 dobrovolným hasičům plus rychlý zásahový automobil VW pro HZS Říčany. Tento VW je vybaven nejmodernějším vyprošťovacím zařízením, vysokotlakým systémem pro hašení požárů automobilů a množstvím technického i zdravotnického materiálu. Město Říčany poskytlo na tento automobil příspěvek ve výši 0,5 mil Kč a HZS Říčany převedlo sboru právě předávanou Tatru 815, r.v. 1985, repase 1998. Veze sebou 8200 litrů vody a 800 litrů pěny. Spolu s novou Tatrou bude u říčanských dobrovolných hasičů jako stěžejní sloužit stávající cisterna na podvozku Tatra 148 a dopravní automobil. Po žehnání nové techniky pokračoval odpolední program prohlídkami zde parkované techniky, ukázkami jejího užití, vystoupením mládeže. V 17.30 hod došlo k přesunu do zbrojnice a k volné zábavě. K té bylo zakoupeno: 2x kýta, klobásy, párky, 2 sudy piva a 5 bas lahvového, 2 sudy lima, zelenina, pečivo, kelímky, tácky, okurky, hořčice, kečup. A bublinky na přípitek. Sbor má 63 členů, z toho 30 mužů, 11 žen, 12 dorostenců a 10 mladých hasičů.
Jistě jste si oddechli, protože jste se dostali na konec naší historie. Jistě mi teď nebudete ani věřit, že se jedná pouze o zjednodušenou a zkrácenou verzi. Pro představu podrobný výpis z kronik našeho sboru má přes 57 stran textu. Každopádně naše historie nekončí rokem 2019. Její pokračování naleznete v sekci současnost.
Texty pochází z kronik a archivních materiálů sboru dobrovolných hasičů Říčany.